Sv. Filoména

30. prosince 2009 v 17:35 |  SVATÍ

Sv. Filoména je patronkou

  • dětí
  • kojenců
  • nemluvňat
  • novorozenců
  • mládeže
  • proti neplodnosti
  • zoufalých
  • ztracených a beznadějných situacích
  • kněží
  • chudých
  • Živého Růžence

Atributy

  • šípy, kotva

Modlitba ke sv. Filoméně, patronce dětí Panny Marie a Světového živého růžence

Ó, svatá Filoméno, Panno a Mučednice, kterou Bůh oslavil tolika zázraky, a kterou Zástupce Ježíše Krista na zemi ustanovil Patronkou Živého Růžence a Dětí Mariiných, ukaž nám jasněji z nebeských výšin, že hlas tak svatý jako je Tvůj, nemůže být nevyslyšen a že můžeme právem spoléhat na Tvou pomoc. Vypros nám milost, abychom byli věrni Ježíši Kristu až do smrti.
Amen.

Stručný životopis

Žila v 2. nebo 3.století. Když zemřela, bylo jí kolem čtrnácti let. Její ostatky našli archeologové roku 1802 v Prisci­lliných katakombách. Zjistili o ní jen to, že se jmenovala Filomena a že byla mučednice. Roku 1805 byl kanovník Francis de Lucia ve Vatikánu v pokladnici vzácných sbírek křesťanského starověku. Když se přiblížil k Filomeniným ostatkům, byl zasažen náhlou duchovní radostí a požádal, aby ostatky byly uloženy v kostele v Mugnanu u Neapole. Brzy se její hrob stal poutním místem a na Filomeninu přímluvu se stávaly četné zázraky. Někteří lidé byli uzdraveni z rakoviny, z těžkého poranění a jeden muž byl náhle uzdraven ze srdeční choroby. Filomena byla uznána papežem Řehořem XVI. za svatou jen podle zázraků a zázračných vyslyšení proseb. Mezi její oddané ctitele patřil například Jan Maria Vianney, Antonín Maria Klaret, Jan Nepomuk Neumann, Petr Chanel, Petr Julián Eymard, Anna Maria Taigi a bylo jí zasvěceno mnoho kostelů.

Svatá Filoména, mocná divotvůrkyně

24. května 1802 byla při vykopávkách v římských katakombách svaté Priscily odhalena hrobka, která byla vytesána ve skále. Byla uzavřena třemi terakotovými deskami, na kterých byl gravirovaný rudý nápis. Přivolaný konzervátor rozhodl, aby byl hrob 25. května otevřen.
Nápis svědčil o tom, že pořadí desek bylo zaměněno, což bylo tehdy běžné, protože mučedníci museli být pohřbíváni ve spěchu. Nápis spolu s mučednickými symboly dává smysl jedině tehdy, když se zamění první a třetí deska: Pax tecum Philomena (pokoj s tebou, Filoméno). Znamením mučednictví byla kotva jako symbol naděje. Dva sloupy naznačují druh jejího mučednictví stejně jako šípy a palma jakožto výraz triumfu mučednice a lilie jako symbol její čistoty.
Hrob byl neporušen jako jeden z mála po epoše Gótů a Lombardů, kteří při hledání pokladů hroby pustošili. V hrobě se nacházely ostatky svaté Filomény a malá skleněná nádoba, která byla naplněna krví mladičké mučednice. Krev již byla přirozeně vyschlá. Ostatky se nacházely v dřevěné skříni, která byla na místě zapečetěna. Byla pak nahoře otevřena a prozkoumána komisí, složenou z teologů, lékařů a chirurgů. Bylo konstatováno, že se jedná o kostru 12?13leté dívky, která vykazuje fraktury. O její identifikaci nebylo oznámeno nic, dokud nepřišly zprávy o zvláštním objevu.
Tři zbožné osoby obdržely důvěrná sdělení. Všechny žily v různých zemích a jedna o druhé nic nevěděla. Jejich zcela shodné zprávy byly publikovány 21. prosince 1833 v knize opatřené Imprimatur Kongregace svatého oficia (dnes Kongregace pro nauku víry).
Generální představené kongregace sester Sedmibolestné panny Marie matce Marii Luise bylo sděleno:
?Moje milá sestro, jsem dcerou jednoho knížete, který spravoval malé řecké knížectví. Také moje matka pocházela ze šlechtického rodu. Protože byli bezdětní, uctívali oba pohanské bohy a přinášeli jim oběti a modlitby. Jeden římský lékař jménem Publius, který je nyní v nebi jako mučedník, žil v paláci ve službách mého otce. Byl to křesťan. Smutek a zaslepenost mých rodičů ho velmi trápily, a tak veden Duchem Svatým, vyprávěl jim o naší víře a ujistil je, že jejich modlitby budou vyslyšeny, jestliže se obrátí na křesťanskou víru. Milost provázela tato jeho slova, dotkla se jejich srdcí a osvítila jejich duši. Nakonec po zralé úvaze přijali svatý křest. Narodila jsem se počátkem dalšího roku. Při mém narození mi dali jméno Lumena, protože jsem se narodila ve světle víry, které se moji rodiče ve velké horlivosti odevzdali. V den mého křtu mě nazvali Filoména, to znamená ,Milovnice světla?, které nyní díky milosti této svátosti prozařovalo mou duši??
Světice pak dále pokračovala ve vyprávění o svém krátkém životě. Její rodiče ji tak milovali, že ji chtěli mít stále jen u sebe. Bylo tomu tak také v den, kdy odjeli do Říma. Její otec chtěl projednat s císařem záležitost své země, které byla v nebezpečí, že ji napadnou římská vojska. Filoména doprovázela své rodiče i při audienci, kterou jim poskytl arogantní a prchlivý Dioklecián. Bylo jí téměř 13 let. Musela být již tehdy velmi krásná, protože císař z ní celou dobu nespouštěl oči. Nakonec dal knížeti tuto odpověď: ?Nemusíš si dělat vůbec starosti, můžeš si být jist, že nemáš důvod k znepokojení. Místo abychom vás přepadli, dáme vám všechny císařské síly k dispozici pod podmínkou, že mi dáš ruku své překrásné dcery Filomény.?
Rodiče s žádostí císaře souhlasili. Jistě neočekávali, co se stane. Když se vrátili domů, Filoména se s veškerou rozhodností proti tomu vzepřela. Pokoušeli se ji přesvědčit, že jako císařovna v Římě bude velmi šťastná. Tu jim odhalila, že již jako jedenáctiletá složila slib čistoty a je nyní nevěstou Ježíše Krista. Otec jí na to odpověděl, že tak mladá dívka nemůže o sobě v takové míře rozhodovat, jak to učinila ona. Použil veškerou svou autoritu, aby ji přemluvil, ale bezvýsledně.
Když se o tom císař dověděl, žádal, aby princeznu přivedli k němu. Než se s Filoménou vydali na cestu, vrhli se otec i matka k jejím nohám a prosili ji, aby měla soucit s nimi a s knížectvím. Filoména zůstala neoblomná a odpověděla: ?Bůh a moje panenství, které jsem mu zasvětila, mají přednost před mou zemí. Moje království je v nebi.?
V hlubokém zoufalství museli rodiče přivést dceru k císaři, který dělal všechno, co bylo v jeho moci, aby ji získal. Sliby, šalby, hrozby, všechno bylo marné. Dioklecián, který byl zvyklý, že všechno probíhalo podle jeho přání, byl zachvácen prudkým hněvem. ?Ovlivněn ďáblem dal Filoménu uvrhnout do vězení v paláci, kde byla spoutána řetězy.?
Každý den ji ve vězení osobně navštěvoval. Dal uvolnit její řetězy a podával jí chléb a vodu. Přesto byly jeho snahy marné. Filoména se zcela odevzdala neodvolatelně Ježíši, svému Snoubenci a jeho neposkvrněné Matce.
Věznění trvalo 37 dní. Pak se jí zjevila Matka Boží uprostřed nebeského světla. Držela v náručí svého Syna. ?Moje dcero?, řekla jí, ?ještě tři dny vězení a po těchto čtyřiceti dnech budeš vysvobozena ze svých bolestí.? Moje srdce tlouklo radostí při této zprávě. Ale když Královna andělů dodala, že mám opustit toto vězení, abych byla vystavena strašnému mučení a těžkým bojům, které budou horší než vše, co předcházelo, změnila se moje radost ve strašnou úzkost. Myslela jsem, že se usmrtím.?
Císař dal dívku přivázat ke sloupu a zbičovat. ?Protože je tak tvrdohlavá a dává před císařem přednost jednomu zločinci, který byl odsouzen k smrti, zaslouží si odpovídající potrestání,? prohlásil. Po bičování bylo její tělo jedna rána. Odvlekli ji zpět do vězení, aby zde zemřela.
Zde však došlo k řadě zázraků, které měly za následek, že se mnoho Římanů obrátilo. V noci se jí zjevil anděl světla, který vylil balzám na její rány. Byla okamžitě uzdravena. Když se o tom císař dověděl, šel za ní do vězení. Byla ještě krásnější než předtím. Řekl jí, že za tento div děkuje Jupiterovi, který jí přiřkl císařskou korunu. Když Filoména lichotícímu císaři nadále odporovala, nařídil, aby jí na krk přivázali kotvu a měla být vhozena do Tibery. Stal se však další div. Dva andělé uvolnili provaz a kotva se v řece utopila. Filoménu položili na břeh.
Po této události Dioklecián prohlásil, že Filoména je čarodějka. Poručil, aby po ní stříleli šípy. Těžce zraněná byla opět zavlečena do vězení. Upadla tam do hlubokého spánku a probudila se ještě krásnější než kdykoliv před tím. Na Diokleciánův rozkaz se mučení měla opakovat tak dlouho, dokud Filoména nezemře.
Ale staly se nové divy. Lučištníci nebyli schopni vystřelit své šípy. Šípy byly rozžhaveny, ale když je vystřelili, obrátily se proti střelcům a šest z nich bylo usmrceno. Dioklecián křičel, že se jedná o magii, ale mnoho diváků se obrátilo k pravému Bohu. Rozhněvaný tyran, který se obával, že pro tyto divy nakonec dojde k převratu, poručil, aby jí uťali hlavu.
Filoména byla sťata v pátek ve tři hodiny 10. srpna. Její svátek se slaví 11. srpna, protože 10. srpen již patří jinému mučedníku ? sv. Vavřinci.
V čele věřících, kteří uctívali tuto zářivou pannu a mučednici, stojí papežové Řehoř XVI., Lev XII., Pius IX. a sv. Pius X. Tito papežové mocí své autority opakovně prohlásili, že Filoména je světice, panna a mučednice a divotvůrkyně. Lev XII. dovolil, aby jí byly zasvěceny oltáře a kaple. Řehoř XVI. byl svědkem uzdravení Pavly Marie Jaricotové, která byla v bezvýchodné situaci. Když se krátce nato odebrala zcela uzdravená do Magnana, kde jsou přechovávány ostatky světice, nazval Filoménu ?velkou divotvůrkyní 19. století?.
Pius IX., velký ctitel sv. Filomény, byl na její přímluvu uzdraven z těžké nemoci, když byl ještě arcibiskupem v Imole. Jako papež putoval k jejímu hrobu v Magnanu. Prohlásil sv. Filoménu za patronku Neapole a v roce 1849 ji jmenoval ?Patronkou Mariiných dětí?.
Papež Lev XIII. ještě než se stal papežem, vykonal dvě pouti do Magnana. Potvrdil ?Bratrstvo sv. Filomény? a udělil mu titul arcibratrstva vybaveného mnoha odpustky.
Také sv. Pius X. byl jejím velkým ctitelem. Poslal do Magnana zlatý prsten a další dary.
Není jistější záštity než tato úcta papežů. Jistě se neangažovali pro nic za nic. Po objevení hrobu následovala důkladná vyšetření a odborné studie specialistů. Ti dospěli k závěru, že ostatky jsou pravé. Tyto výsledky byly potvrzeny četnými zázraky, které je provázely. Světice se ukázala nejen jako pravá, ale i jako velká divotvůrkyně.
Nadále však trvalo tajemství jejího života, o kterém nikdo nic nevěděl. Důvěrná sdělení svaté Filomény získala na věrohodnosti díky úplnému obrácení těch osob, kterým světice svěřila zprávu o svém životě.

Obzvláštní ctitel farář Arský

Obzvláštním ctitelem sv. Filomény byl svatý farář Arský a rozptýlil pochybnosti mocných, kteří ji váhali přijmout. Nazýval ji ?svou milou malou světicí?.
Svatý farář Arský objevil sv. Filoménu díky jedné přítelkyni, Pavle Marii Jaricotové. Zpráva o jejím uzdravení a divech, které se děly v Magnanu, ale také styky Pavly s papežem Řehořem XVI. na něho velice zapůsobily. Zázraky nad zázraky. Pavla Jaricotová mu darovala část ostatků, které si přinesla domů. Ihned nato dal svatý farář zřídit kapli ke cti sv. Filomény ve svém kostele. Tato kaple se stala místem zázraků, které byly stále četnější. Došlo zde i k několika obrácením. Jan Maria Vianey ji pokládal za svou světici a nebeskou patronku a ochránkyni.
Díky faráři Arskému se úcta k sv. Filoméně rozšířila po celé Francii a byly jí záhy zasvěceny kaple a kostely nejen ve francouzských diecézích, ale i v jiných zemích. I sám svatý farář Arský byl na její přímluvu uzdraven z těžké nemoci, když již přijal pomazání nemocných. Ráno toho dne, který pokládal za svůj poslední, prosil, aby mohl ještě sloužit mši svatou u jejího oltáře. Zdá se, že se mu během této mše svaté zjevila. Jisté je, že na konci mše svaté byl zcela zdráv.

Divotvůrkyně následujících staletí

Svatá Filoména působí jako mystická nevěsta Kristova stále nová znamení jakožto svědectví neobyčejných milostí, jimiž ji Bůh obdařil. Lidé, kteří se utíkají k Filoméně s prosbou o její přímluvu, jsou vždy nějakým způsobem vyslyšeni.
Pokud jde o obrácení, chceme uvést významný případ jednoho vědce z Lyonu jménem Massiat, který žil v době sv. faráře Arského. Tohoto vědce pozval jednoho dne jeho přítel, aby ho doprovodil do Arsu, ?kde by chtěl vidět jednoho faráře, který dělá zázraky?. Ten se tomu vysmál, protože na zázraky nevěřil. Ale vyhověl mu jednak ze zvědavosti, jednak proto, aby udělal radost svému příteli. Z Lyonu tam nebylo daleko. Byl dokonce ochoten účastnit se mše svaté, kterou farář sloužil, i když byl naposled na mši při svém prvním svatém přijímání.
Pan Massiat seděl proti sakristii, ze které vyšel farář, oblečen do bohoslužebných rouch. Jejich pohledy se na krátkou chvíli střetly. ?Cítil jsem se jeho pohledem jako roztavený,? řekl později. ?Svěsil jsem hlavu a zakryl si obličej rukama. Během celé mše jsem byl jako strnulý.?
Na konci mše šel farář přímo k němu a vyzval ho, aby šel za ním do sakristie. Zachvácen Boží milostí, vědec se kajícně vyzpovídal. Pak ho svatý farář poslal k oltáři sv. Filomény: ?Řekněte jí, aby vám vyprosila od Boha obrácení.? ?V sakristii jsem neplakal, ale u oltáře sv. Filomény jsem plakal hojně.? Od toho dne vedl tento dříve zcela vědeckým skepticismem proniknutý vědec přesvědčený křesťanský život.
Kromě mnoha obrácení jsou známy četné zázraky na přímluvu této světice, pro které jí dali papežové titul ?velká divotvůrkyně 19. století?. Několik slepců spatřilo denní světlo. Alexandr Serio, advokát z Neapole, byl uzdraven z těžké vnitřní nemoci, když byl již na prahu smrti. Kanovník Vincenc Reago trpěl pokročilou tuberkulózou a chrlením krve. Jeho biskup mu doporučil přímluvu svaté Filomény a daroval mu obrázek této světice. Kanovník si přiložil obrázek s láskou na hruď a byl ihned uzdraven! Biskup pak v semináři jmenoval Filoménu ?profesorkou svaté výmluvosti?.
K nejvýznamnějším uzdraveným na přímluvu sv. Filomény patří Pavla Marie Jericotová. Byla v Lyonu zakladatelkou ?živého růžence? a ?Společenství pro šíření víry?. Pro tuto svou misionářskou činnost byla v kontaktu s Vatikánem. To vysvětluje, proč měla přístup k papeži Řehoři XVI. Během své nemoci ještě před poutí do Mugnana, zatímco lékaři již počítali jen s tím nejhorším, byla na přímluvu sv. Filomény náhle a úplně uzdravena. Když papež spatřil Pavlu Jaricotovou po jejím uzdravení, zahájil proces blahořečení panny a mučednice. Řehoř XVI. prosil Pavlu Marii Jaricotovou, aby zůstala v Římě a podrobila se podrobnému vyšetření, které mělo sloužit k procesu blahořečení. Zůstala v Římě asi rok a pak se vrátila do Lyonu.

Doslov

Ve dvacátém století se stalo zvykem podrobovat světce přísnému prošetřování. Ačkoliv Řehoř XVI. po šetření římskou kongregací pozvedl Filoménu k poctě oltáře 30. ledna 1837, i když tento krok pro římskou mučednici ani nebyl potřebný, v roce 1961 ji stejná kongregace vyškrtla ze seznamu svatých. (Podobný osud měl potkat i sv. Mikuláše a sv. Jiřího). P. Pio na dotaz týkající sv. Filomény odpověděl: ?Svatá Filoména je v nebi. Celý ten zmatek je od ďábla.? Rozhodnutí kongregace nechalo věřící v Magnanu zcela chladné. Trvali dále na své světici. Zabránili tomu, aby její socha a relikvie byly odstraněny z kostela, když se k ní vytrvale bez ustání modlili. Pochybnosti novomodernistické školy o existenci sv. Filomény byly nakonec natolik zpochybněny, že biskup z Noly v roce 1993 opět oficiálně připsal Filoménu do diecézního kalendáře světců a každý rok se v Magnanu konají velká procesí a poutě z celé Itálie, které vrcholí 11. srpna.




† 303, křesťanská panna, již chtěl pro její krásu za ženu císař Dioklecián, po odmítnutí byla mučena a sťata, její ostatky nalezeny v 19. století, kdy byla nazývána "velikou svatou"


Svatá Filomena 11.8.
Žila v 2. nebo 3.století. Když zemřela, bylo jí kolem čtrnácti let. Její ostatky našli archeologové roku 1802 v Priscilliných katakombách. Zjistili o ní jen to, že se jmenovala Filomena a že byla mučednice. Roku 1805 byl kanovník Francis de Lucia ve Vatikánu v pokladnici vzácných sbírek křesťanského starověku. Když se přiblížil k Filomeniným ostatkům, byl zasažen náhlou duchovní radostí a požádal, aby ostatky byly uloženy v kostele v Mugnanu u Neapole. Brzy se její hrob stal poutním místem a na Filomeninu přímluvu se stávaly četné zázraky. Někteří lidé byli uzdraveni z rakoviny, z těžkého poranění a jeden muž byl náhle uzdraven ze srdeční choroby. Filomena byla uznána papežem Řehořem XVI. za svatou jen podle zázraků a zázračných vyslyšení proseb. Mezi její oddané ctitele patřil například Jan Maria Vianney, Antonín Maria Klaret, Jan Nepomuk Neumann, Petr Chanel, Petr Julián Eymard, Anna Maria Taigi a bylo jí zasvěceno mnoho kostelů.
Je patronkou :
dětí, kojenců, nemluvňat, novorozenců; mládeže; proti neplodnosti; v zoufalých, ztracených a beznadějných situacích; kněží; chudých; Živého Růžence;
Atributy:
šípy, kotva
Podle 4., 6.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jelled jelled | Web | 18. června 2015 v 12:17 | Reagovat

katalog odkazů rachlá nebankovní půjčka :-)

2 WinstonInoks WinstonInoks | E-mail | Web | 15. března 2017 v 17:13 | Reagovat

thanks due to the fact that this great informative website, obstruct up the massive jobless check out this <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino online</a> offers    , buy <a href=http://adultsrus.us>sex toys</a>

3 WilliamPrisy WilliamPrisy | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 18:23 | Reagovat

Cheers! Awesome stuff!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama